Reklama
 
Blog | Nikola Tenevová

Oteplování vztahů mezi Washingtonem a Havanou: co na to disidenti?

Pro některé historický zlom znamenající naději, pro jiné krok špatným směrem. Spojené státy a Kuba minulou středu po půl století obnovily diplomatické vztahy. Vyměnily si první vězně, jednají o zrušení blokády. Kongres se ale hlásí o slovo a prezidentu Obamovi hrozí další stopkou. I tak ale Kubáncům svitla naděje na lepší budoucnost. Co tento zásadní krok znamená pro kubánské disidenty, nám vysvětlila nezávislá novinářka a blogerka Yoani Sánchez. Ta byla shodou okolností hostem čtvrteční konference o zahraniční politice lidských práv v Černínském paláci.

Mohlo by podle Vás obnovení dialogu mezi dvěma zeměmi vést k demokratizaci Kuby?

 

K oznámení o obnově dialogu došlo před pár hodinami (pozn.ve středu 17.12), takže jsme všichni plní naděje. Naděje, že tento dialog podpoří růst naší občanské společnosti a že vyjednávání obou vlád povede k tomu, že Castro časem dovolí svobodu projevu a sdružování. Takže naděje tady jsou, teď vše záleží na tom, jak bude vyjednávání pokračovat.

Reklama

 

Jaké konkrétní změny může přinést zlepšení vztahů mezi Kubou a Spojenými státy?

 

Pro nás je tady jedna velmi důležitá změna už teď. Začíná se měnit vládní rétorika týkající se našeho západního souseda. Zdá se to jako nepodstatná věc, ale je třeba si uvědomit, že přes padesát let žijeme v systému, který nás celý život varoval – ˶pozor, 150 kilometrů odsud je někdo, kdo nás chce napadnout, jen čeká na správnou příležitost“. Tato politická rétorika už teď nemá smysl. A to je ze symbolického hlediska strašně důležité. Kromě toho nás to jistě ovlivní ekonomicky – bavíme se o uvolnění cestovních omezení, zvýšení poptávky, podpoří to obchod a výměnu prostředků vůbec. A ekonomická autonomie jde ruku v ruce s tou politickou.

 

Co pro Vás osobně tato zpráva znamená? Vnímáte ji pozitivně?

Pro mě osobně a pro celou mou generaci to byl den, který se zapíše do dějin. Celá desetiletí jsme žili na Kubě, která neměla žádný kontakt, natož diplomatické vztahy, se Spojenými státy. Když jsem byla malá, ve škole jsme pálili panáky s obličejem strýčka Sama….v tomhle jsme se narodili a celý život žili. Najednou tento přístup končí a to je šok. Vnímám to pozitivně, ale je to zatím jen první krok. Naše budoucnost se bude utvářet v následujících týdnech, až se dozvíme, co bude kubánská vláda ochotna podstoupit, jestli bude pokračovat v represi a osobní svobody budou stále tabu. Teď jsme ale v centru světové pozornosti – a to je zásadní.

 

Jak by měly Spojené státy postupovat, pokud se v příštích měsících na Kubě nic nezmění?

To je to riziko, že tahle velká zpráva vyšumí do prázdna, protože kubánská vláda nezmění nic ve svém přístupu, využije prostředků, které Severní Amerika nabízí, aby udržela totalitarismus. To je skutečně vážné riziko. Já si myslím, že je strašně důležité, aby mezinárodní společenství a prezident Obama zahrnuli do vyjednávání i občanskou společnost. Do teď u jednacího stolu zasedly jen dvě strany – Washington a Havana. Měly by k sobě pozvat stranu třetí – kubánský lid. Pokud budeme u jednacího stolu s našimi požadavky a stížnostmi také my, bude pro Raúla Castra těžší, aby sám rozhodoval o dalším směru vyjednávání.

 

Jaký tyto změny budou mít podle Vás vliv na kubánskou blogosféru, na připojení k internetu?

Jeden z hlavních požadavků, hlavně mladé generace, je možnost připojení na internet. Nemluvím jen o možnosti přečíst si zprávy on-line, mít přístup na chat nebo hrát videohry, ale mám na mysli internet jako ekonomický zdroj, který může pomoci rozvoji naší země. Obamův postoj je v tomto směru velice pozitivní – chce dát povolení americkým telekomunikačním společnostem, aby mohly vstoupit na kubánský trh. I ekonomické převody jsou momentálně usnadněné, je to pozitivní zpráva. Doufám, že tyto změny povedou i ke svobodnému tisku a že sama blogosféra, která vznikla v materiální nejistotě, se ustálí v podobě novin a publikací. V podobě médií, která budou charakterizovat přechod k demokracii.

 

To všechno ukáže čas.

Ano. Zatím náš život představoval šachovnici, kde figurky stály bez pohybu více než půl století. Najednou se jedna malá figurka pohnula – a to je pro nás velká naděje.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama